Řím 10,9-18
Jestliže tedy ústy vyznáváš, že Ježíš je Pán, a v srdci věříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy vede ke spáse. Písmo přece říká: „Žádný, kdo v něho věří, nebude zklamán.“ Není totiž žádný rozdíl mezi židem a pohanem; všichni přece mají jednoho a téhož Pána a ten je bohatě štědrý ke všem, kdo ho vzývají. Vždyť „každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen“. Jak ho však mohou vzývat, když v něho neuvěřili? A jak (v něj) mohou uvěřit, když o něm ještě neslyšeli? Jak (o něm) však mohou uslyšet bez hlasatele? Ale jak mohou hlásat, jestliže nebyli posláni? Tak to stojí v Písmu: „Jak milý je příchod těch, kdo zvěstují dobré věci!“ Ale ne všichni tu radostnou zvěst přijali. Izaiáš přece praví: „Pane, kdo uvěřil tomu, co jsme hlásali?“ Víra je tedy z hlásání, hlásání pak se děje slovem o Kristu. Ale ptáme se: Neslyšeli snad o tom? ‒ Ale ano! „Všude na zemi pronikl jejich hlas, až na konec světa jejich slova.“
Žl 19,2-3.4-5
Nebesa vypravují o Boží slávě
a dílo jeho rukou zvěstuje obloha.
Den dni o tom podává zprávu,
noc noci sděluje poučení.
Není to slovo a nejsou to řeči,
jejichž hlas by nebylo slyšet.
Do celé země vychází jejich hlahol,
až na konec světa jejich slova.
Mt 4,18-22
Když se Ježíš ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry ‒ Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: „Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí.“ Oni hned nechali sítě a následovali ho. A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry ‒ Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. A povolal je. Oni hned nechali loď i otce a následovali ho.
_______________________________________________________________________
Když má člověk udělat důležité životní rozhodnutí, bere si většinou čas na rozmyšlenou. Zvažuje pro a proti, probírá to s někým blízkým, modlí se, aby poznal Boží vůli…
Petr, Ondřej, Jakub a Jan se rozhodli hned. Hned opustili sítě, loď i otce a šli za Ježíšem. Byli zbrklí? Mladická nerozvážnost? Naivita? Ne! Pokud jde o rozhodnutí, zda být s Ježíšem nebo ne, není potřeba váhat, protože rozhodnutí pro něj je vždycky správné. Jít za Ježíšem znamená jít správným směrem, rozhodnout se pro něj znamená udělat tu nejlepší životní volbu, spojit svůj život s Ježíšovým znamená objevit a přijmout Boží vůli a najít sám sebe. Celé dějiny spásy opakovaně ukazují, že Bůh si za praotce, krále nebo proroky nevybírá ty nejlepší, nehledá lidskou dokonalost nebo zvláštní dovednosti. Jeho povolání míří na ty, kdo najdou odvahu udělat krok do neznáma, i když si nevěří a nemají věci pod kontrolou, ale věří jeho slovu a spoléhají víc na něj než na sebe. Ježíšovo „Pojď za mnou“ je pořád aktuální, míří i na mě, i já jsem povolán, abych bez zbytečného odkladu odpověděl.
(Marek, 45 let)