Iz 26,1–6
V ten den se bude zpívat tato píseň v judské zemi: „Pevné město máme k spáse, Pán je opatřil hradbami a valem. Otevřte brány, ať vejde spravedlivý národ, který střeží věrnost. Jeho zásady jsou pevné, zachováš mu pokoj, neboť doufal v tebe. Doufejte v Hospodina navždy, neboť Hospodin je skála navěky. Svrhl ty, kdo sídlí na výšinách, pokoří nepřístupné město; poníží ho až k zemi, do prachu ho srazí. Budou po něm šlapat nohy chudých, kroky ubohých.“
Žl 118,1+8-9.19-21.25-27a
Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu.
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý,
jeho milosrdenství trvá navěky.
Lépe je utíkat se k Hospodinu,
než důvěřovat v člověka.
Lépe je utíkat se k Hospodinu,
než důvěřovat v mocné.
.
Otevřte mně brány spravedlnosti,
vejdu jimi, abych vzdal díky Hospodinu.
Toto je brána Hospodinova,
jí procházejí spravedliví.
Děkuji ti, žes mě vyslyšel
a stal se mou spásou.
Hospodine, dej spásu,
Hospodine, popřej zdaru!
Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu.
Žehnáme vám z Hospodinova domu.
Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo.
Mt 7,21. 24-27
Ježíš řekl svým učedníkům: „Ne každý, kdo mi říká – Pane, Pane, vejde do nebeského království; ale ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce. Každý tedy, kdo tato má slova slyší a podle nich jedná, podobá se rozvážnému muži, který si postavil dům na skále. Spadl déšť a přivalila se povodeň, přihnala se vichřice a obořila se na ten dům – ale nezřítil se, protože měl základy na skále. Každý však, kdo tato má slova slyší, ale podle nich nejedná, podobá se pošetilému muži, který si postavil dům na písku. Spadl děšť, přivalila se povodeň, přihnala se vichřice, a obořila se na ten dům – i zřítil se a jeho pád byl veliký.“
_______________________________________________________________________
Muž moudrý stavěl dům svůj na skále…
Když jsme se brali, toužili jsme bydlet v domku. Po pár letech nám Pán dal krásné místo a mohli jsme začít stavět vysněný dům. Každý dům, který má nějakou dobu stát, musí mít základy. I pro náš dům se začala hloubit jáma na základy. Jaké bylo překvapení, když jsme narazili na skálu! Skálu jsme dostali darem. Byla tady mnohem dříve než my. Dříve než naše plány. My jsme začali hloubit, ale Bůh už naše plány znal a šel nám naproti mnohem dříve. Část našeho domu ale na skále nestojí. Tam musely být základy mnohem hlubší, spotřebovaly více materiálu. V jistém ohledu bylo snazší s pomocí bagru a bez sbíječky vyhloubit jámu a vylít ji betonem. Ale co podloží? Neposune se? Nevzniknou pak ve zdivu trhliny? Skála – ta se nehne.
A tak víme, že chceme každý náš plán, každý projekt stavět na Bohu. My mu nabízíme svoje snahy i touhy a víme, že on neuhne. On je ten, kdo je pevný. On je skála.
(Radim a Miriam, manželé)