Iz 29,17–24
Toto praví Hospodin, Pán: „Zanedlouho, zakrátko se změní Libanon v zahradu a zahrada se bude pokládat za les. V ten den hluší uslyší slova knihy, z temnoty a mlhy prohlédnou oči slepých, pokorní se rozveselí v Hospodinu a nejchudší zajásají v Izraelově Svatém. Neboť veta je po násilníku, posměvač vzal za své, zničeni jsou všichni, kdo jsou připraveni pro nepravost, kdo v právní při obviňovali lidi, soudcům v bráně kladli léčky a nicotnými důkazy sráželi spravedlivého.“ Proto Hospodin, který vykoupil Abraháma, tak praví o Jakubovu domu: „Nebude se už hanbit Jakub, nezbledne už strachem jeho tvář! Ale když uvidí ve svém středu dílo mých rukou, budou ctít mé jméno, budou ctít Jakubova Svatého a budou se bát Izraelova Boha. Bloudící dostanou rozum a buřiči přijmou poučení.“
Žl 27,1.4.13–14
Hospodin je mé světlo a má spása,
koho bych se bál?
Hospodin je záštita mého života,
před kým bych se třásl?
Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím:
abych směl přebývat v Hospodinově domě
po všechny dny svého života,
abych požíval Hospodinovy něhy
a patřil na jeho chrám.
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina
v zemi živých!
Důvěřuj v Hospodina, buď silný,
ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!
Mt 9,27–31
Za Ježíšem šli dva slepci a hlasitě volali: „Synu Davidův, smiluj se nad námi!“ Jak vešel do domu, přišli ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: „Věříte, že mám takovou moc? Odpověděli mu: „Ano, Pane.“ Dotkl se tedy jejich očí a řekl: „Ať se vám stane, jak věříte.“ I otevřely se jim oči. Ježíš jim důrazně nařídil: „Ale ať se to nikdo nedoví!“ Oni však odešli a rozhlásili to po celém tom kraji.
_______________________________________________________________________
Někdy si připadám jako ti slepci, i když dobře vidím od narození. A mám také pochybnosti. Prožil jsem asi před rokem nádherná duchovní cvičení a měl pocit, že má víra je pevná, že jsem si vědom toho, jak Bůh o mne ví a jak uzdravuje. Během duchovních cvičení za mnou přišel člověk a nabídl mě nezištně chatu u jezera, abych si odpočinul a přečetl si nějakou hezkou knížku. Musím říct, že to byl nádherný pocit ujištění, jak se Bůh stará… Krátce na to jsem spadl ze střechy a najednou se vše rozplynulo. Ležel jsem, nemohl jsem se pohnout, koukal na nebe a čekal, než přijede sanitka. Dostal jsem obrovský strach. Co když už nikdy nebudu chodit? A tak jsem ležel, díval se na plující mraky po obloze a prosil Boha, aby mě zachránil. Dobře to dopadlo, můj stav nebyl tak vážný a do půl roku jsem byl fit. Po této zkušenosti si ale uvědomuji, jak má víra je slabá a stačí něco, co nemám pod kontrolou, s čím nepočítám, co není v mém plánu, a má důvěra v Ježíše se rozplyne jak pára nad hrncem. Můj sen prožít čas s Bohem na chatě u jezera se mě splnil až rok po úraze. Byl to krásný čas, kdy jsem si uvědomil, jak důležité je chránit si své srdce pro Ježíše. Pane, dej mi prosím víru těch dvou slepců. Nauč mě v tebe plně důvěřovat. Amen.
(Petr, 52 let)