Iz 4,2-6
V ten den se Hospodinův výhonek stane ozdobou a slávou, plod země (bude) ctí a chloubou těm, kteří se zachrání z Izraele. Každý, kdo zbude na Siónu, kdo zůstane v Jeruzalémě, bude se nazývat svatým, každý, kdo je zapsán k životu v Jeruzalémě. Až smyje Pán špínu siónských dcer, až spláchne krev Jeruzaléma z jeho středu dechem soudu a dechem vytříbení, utvoří Hospodin nad každým místem siónské hory a nad jejím shromážděním oblak přes den, dým a zář plápolajícího ohně v noci, neboť Hospodinova velebnost bude celého (toho místa) ochranným stánkem, který skýtá stín ve dne proti vedru a bezpečné útočiště proti vichru a dešti.
Žl 122,1-2.3-4a.(4b-5.6-7.)8-9
Do domu Hospodinova půjdeme s radostí. Zaradoval jsem se, když mi řekli: – „Do domu Hospodinova půjdeme!“ – Už stojí naše nohy – v tvých branách, Jeruzaléme!
Jeruzalém je vystavěn jako město – spojené v jeden celek. – Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy.
Jak to zákon přikazuje Izraeli, – aby chválil Hospodinovo jméno. – Tam stojí soudní stolce, – stolce Davidova domu.
Vyprošujte Jeruzalému pokoj: – ať jsou v bezpečí, kdo tě milují, – ať vládne mír v tvých hradbách, – bezpečnost v tvých palácích!
Kvůli svým bratřím a přátelům – budu říkat: Pokoj v tobě! – Kvůli domu Hospodina, našeho Boha, – budu ti přát štěstí.
Mt 8,5-11
Když přišel Ježíš do Kafarnaa, přistoupil k němu jeden setník s prosbou: „Pane, můj služebník leží doma ochrnulý a hrozně se trápí.“ Ježíš mu řekl: „Přijdu a uzdravím ho.“ Setník však odpověděl: „Pane, nezasloužím si, abys vešel do mého domu. Ale řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk podřízený, ale mám pod sebou vojáky; řeknu jednomu: jdi, a jde, a jinému: přijď, a přijde, a svému služebníkovi: udělej to, a udělá to.“ Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho doprovázeli: „Amen, pravím vám: Takovou víru jsem v izraelském národě nenašel u nikoho. Ale říkám vám: Mnoho jich přijde od východu i od západu a zaujmou místo u stolu s Abrahámem, Izákem a Jakubem v nebeském království.“
_______________________________________________________________________
Poté, co Ježíš sestoupil z hory, přichází do Kafarnaa. V tomto zcela židovském rybářském městečku k němu přistoupí setník s prosbou o uzdravení nemocného služebníka. Ze strany setníka je to zcela mimořádný projev víry a odvahy, s jakou hledá pomoc pro svého sluhu. Musel se jako nenáviděný představitel římské okupační moci prodrat jemu nepřátelsky naladěným zástupem k židovskému mistrovi, o němž se doslechl, že je nejen učitel, ale i prorok. Tváří v tvář Ježíši pak vyjádří svou prosbu. Když mu Ježíš sdělí, že přijde jeho služebníka zachránit, poprosí ho, aby tak učinil na dálku, protože si jeho přítomnost nezaslouží. Ježíš užasne nad jeho vírou a všem okolo vysvětlí, že Boží království patří lidem, jako je setník, a ne těm, kteří se narodili do „správné“ rodiny či národa.
Kéž je nám tento fascinující příběh povzbuzením, abychom o Ježíši svědčili i lidem, kteří se nám mohou zdát jakkoliv vzdálení či dokonce patřící do nepřátelského tábora. Ježíš chce i dnes jednat v jejich životech. Tito naši bližní však potřebují někoho, kdo jim bude o Ježíši vyprávět takovým způsobem, aby v nich zahořela touha se s ním setkat. Jsem přesvědčen, že Duch Svatý nám v modlitbě rád ukáže lidi, kteří čekají na naše svědectví, když začneme prosit, aby Boží království rostlo i skrze nás.
(Pavel, 46 let)