Pastorační středisko

Průvodce Adventem – Úterý po 3. neděli adventní – 13. 12.

Sof 3,1-2.9-13

Toto praví Hospodin: „Běda, vzpurné a poskvrněné je násilnické město! Neposlouchalo, nepřijalo kázeň; nedoufalo v Hospodina, neobrátilo se k svému Bohu. Tehdy očistím rty národům, aby všechny vzývaly Hospodinovo jméno a sloužily mu svorně. Až z končin za etiopskými řekami přinesou mi dary ti, kdo mě ctí, synové mého rozptýleného lidu. Tu se již nebudeš hanbit za žádné své skutky, kterými ses na mně prohřešil, neboť z tebe odstraním tvé pyšné chvástaly, už se nebudeš vypínat na mé svaté hoře. Uprostřed tebe zanechám lid pokorný a chudý.“ Budou hledat své útočiště v Hospodinově jménu ti, kdo zbudou z Izraele. Nebudou konat nepravost, nebudou lhát, v jejich ústech se nenajde podvodný jazyk. Když se budou pást a odpočívat, nikdo je nebude děsit.“

Žl 34,2-3.6-7.17-18.19+23

Ustavičně chci velebit Hospodina,
vždy bude v mých ústech jeho chvála.
V Hospodinu nechť se chlubí moje duše,
ať to slyší pokorní a radují se.

Pohleďte k němu, ať se rozveselíte,
vaše tvář se nemusí zardívat hanbou.
Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel,
pomohl mu ve všech jeho strastech.

Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo,
aby vyhladil ze země vzpomínku na ně.
Spravedliví volali, a Hospodin slyšel,
vysvobodil je z každé jejich tísně.

Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce,
na duchu zlomené zachraňuje.
Hospodin zachraňuje duše svých služebníků,
nebudou pykat, kdo k němu utíkají.

Mt 21,28-32

Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: „Co soudíte o tomto případu: Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: „Synu, jdi dnes pracovat na vinici.“ On odpověděl: „Mně se nechce“, ale potom toho litoval, a přece šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: „Ano, pane“, ale nešel. „Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?“ Odpověděli mu: „Ten první.“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Přišel k vám Jan, aby vám ukázal správnou cestu, ale neuvěřili jste mu. Celníci však a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, a přece ani potom jste se nezměnili a neuvěřili jste mu.“

_______________________________________________________________________

Rozhovor myšlenek

M1: Už je na čase věnovat se vědecky prokrastinaci.

M2: Na čase, na čase… Času dost. Je nejdříve potřeba zkontrolovat telefon, co kdyby někdo něco zajímavého psal. Nikdo sice celé dny nepíše, ale co kdyby zrovna teď? A co nového ve světě? Co v církvi? Co zajímavého řekl papež František? A co se teprve děje na ulici, honem k oknu…

M1. No tak dobře, podívám se… Všechno je při starém, tak teď jdu psát… „Prokrastinace je chorobné a chronické odkládání důležitých a většinou nepříjemných povinností…“

M2: Není čas oběda? Neshání mě někdo na telefonu?

M1: „Prokrastinace je rizikový fenomén pro duševní zdraví…“

Také patříte k nezanedbatelné části populace, která kreativně vynalézá, co všechno by bylo důležitější v danou chvíli udělat? Možná prokrastinoval i onen druhý syn z evangelia, co otci slíbil pomoc, ale nepomohl. Asi bychom souhlasili, že větší radost a zásluhu měl ten první syn. I když zprvu vypadal jako největší pecivál, nakonec pomohl. Když překonáme počáteční nechuť a lenost, dozajista se dostaví klid a radost a samotná práce nás možná začne i bavit.

M1: Dopsáno.

M2: (ticho)

 (Marie, 34 let)