Nm 24,2-7.15-17a
Když Bileam zdvihl své oči, viděl Izraelity tábořit podle kmenů. Sestoupil na něj duch Boží a on pronesl svůj výrok: „Mluví Bileam, syn Beorův, mluví muž s pronikavým zrakem, mluví ten, kdo poslouchá slova Boží. Vidí, co mu dává Všemohoucí zřít, klesá s odhaleným zrakem. Jak krásné jsou tvé stany, Jakube, tvé příbytky, Izraeli! Rozprostírají se do dáli jak údolí, jako zahrady podél řeky, jak aloe, které zasadil Hospodin, jako cedry podél vody. Voda hojně vytéká z jeho věder, jeho osení má bohatou vláhu. Jeho král bude vyšší než Agag, povzneseno bude jeho království.“ Dále pronesl: „Mluví Bileam, syn Beorův, mluví muž s pronikavým zrakem, mluví ten, kdo poslouchá slova Boží, kdo zná vědění Nejvyššího, vidí, co mu dává Všemohoucí zřít, klesá s odhaleným zrakem. Vidím jej, ale nikoli nyní, zřím jej, ale nikoli zblízka. Vyjde hvězda z Jakuba, povstane žezlo z Izraele.“
Žl 25,4-5ab.6+7bc.8-9
Ukaž mi své cesty, Hospodine,
a pouč mě o svých stezkách.
Veď mě ve své pravdě a uč mě,
neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.
Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování,
na své milosrdenství, které trvá věčně.
Pamatuj na mě ve svém milosrdenství
pro svou dobrotivost, Hospodine!
Hospodin je dobrý a dokonalý,
proto ukazuje hříšníkům cestu.
Pokorné vede k správnému jednání,
pokorné učí své cestě.rody.
Mt 21,23-27
Když přišel Ježíš do chrámu a učil, přistoupili k němu velekněží a starší lidu s otázkou: „Jakou mocí děláš tyto věci? Kdo ti k tomu dal plnou moc?“ Ježíš jim odpověděl: „Také já se vás zeptám na jednu věc. Když mi na ni odpovíte, i já vám řeknu, jakou mocí dělám tyto věci. Odkud byl Janův křest? Z nebe, anebo od lidí?“ Ale oni mezi sebou uvažovali: „Řekneme-li z nebe, namítne nám: Proč jste mu tedy neuvěřili? Řekneme-li však od lidí, musíme se bát lidu, protože všichni pokládají Jana za proroka.“ Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ A on jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou mocí tyto věci dělám.“
_______________________________________________________________________
„Jakou mocí to děláš?“ K jakým úvahám mě tato slova vedou? Listuji, listuji stránkami evangelií.
Farizeové či zákoníci se Ježíše mnohokrát a v mnoha situacích vyptávají – ne aby se poučili a prohlédli, ale aby ho zkoušeli a mohli ho obvinit. Tentokrát je znepokojuje jeho moc, ta, která uvádí v úžas zástupy. A Ježíš na jejich zvídavost odpovídá otázkou, na niž oni vypočítavě neodpovídají. A on jim splácí tak, že jim odpověď rovněž nedá.
Ježíšova moc, moc od Otce, moc daná shůry! Ta, která hříchy odpouští, zlé duchy zahání, nemocné uzdravuje, mrtvé křísí, víru probouzí! Ta, kterou on dává svým apoštolům, když je posílá do světa, a která je bude provázet poté, až on sám vystoupí na nebesa!
O všemocné Ježíšově moci rozjímám, k němu se ve svých úzkostech nad zmatky světa utíkám… A někdy, jako ti farizeové a zákoníci, mu kladu otázky. Proč? Jak to? Kdy? Jako bych zapomínala na jeho slova, která neříká farizeům, s nimiž se však obrací na ty, kteří ho milují: „Byla mi dána veškerá moc…“ a vzápětí: „A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“ A vím, jaká je to moc: je to moc lásky.
(Dagmar, 84 let)