Iz 40,1-11
Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho špatnost, odčiněna jeho nepravost, vzal z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá: „Na stepi připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezky našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je křivé, ať se napřímí, co je drsné, ať se narovná: Hospodinova velebnost se zjeví a každé tělo společně uzří, že mluvila Hospodinova ústa.“ Hlas praví: „Volej!“ Řekl jsem: „Co mám volat?“ Každé tělo je tráva, a všechna jeho sláva jako polní květ. Uschne tráva a opadal květ, když jej ovanul Hospodinův dech. Ano, trávou je lid. Uschla tráva a opadal květ, slovo našeho Boha však trvá navěky.“ Vystup na vysokou horu, ty, který hlásáš pro Sión radostnou zvěst, pozdvihni mocně svůj hlas, ty, který hlásáš pro Jeruzalém radostnou zvěst! Pozdvihni svůj hlas a neboj se; řekni judským městům: „Hle, váš Bůh! Hle, Pán, Hospodin přichází s mocí, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu a před sebou má svůj zisk. Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem shromažďuje beránky, ve svém klínu je nese, březí ovce šetrně vede.
Žl 96,1-2.3+10ac.11-13ab.13cd
Zpívejte Hospodinu píseň novou,
zpívejte Hospodinu, všechny země!
Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno,
rozhlašujte den po dni jeho spásu!
Vypravujte mezi pohany o jeho slávě,
mezi všemi národy o jeho divech.
Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje,
národy řídí podle práva.
Radujte se, nebesa, zajásej, země,
zahuč, moře a vše, co je naplňuje;
zaplesej, pole a vše, co je na něm.
Tehdy se rozveselí všechny lesní stromy
před Hospodinem, že přichází,
že přichází řídit zemi.
Bude řídit svět spravedlivě,
národy bude spravovat věrně.
Mt 18,12-14
Ježíš řekl svým učedníkům: Co myslíte? Když má někdo sto ovcí a jedna z nich se zatoulá, nenechá těch devětadevadesát na horách a nepůjde hledat tu zatoulanou? A když se mu podaří ji nalézt, amen, pravím vám: má z ní větší radost než z těch devětadevadesáti, které se nezatoulaly. Stejně tak nechce váš nebeský Otec, aby zahynul jediný z těchto nepatrných.
_______________________________________________________________________
A máme ho tu zase, příběh o ovečkách. Sto oveček, jedna ztracená, hledá ji, najde, hurá, můžeme si sednout… Člověk už to při různých příležitostech slyšel několikrát, a tak nevěnuje plnou pozornost, protože mozek napovídá: to už znáš, už se to zase opakuje. Ano, evangelia se opakují, a čím budu starší, tím budu mít asi pocit, že častěji. Ale co když se na to podívám jako na skvělou příležitost si zopakovat, jak se tohle konkrétní evangelium projevilo v mém životě? Kolikrát už jsem bloudila v horách? Kolikrát už mě dobrý Pán znovu našel? Jak často vnímám, že Bůh má ze mě radost? Že jsem pro něj jedinečná…
A víte, co je skvělé? Čím budu starší, tím víc těch konkrétních situací, díky evangeliu o ztracené ovečce, ve svém životě uvidím.
(Tereza, 38 let)