Iz 40,25-31
„Ke komu mě chcete přirovnat, komu se podobám?“ – praví Svatý. Zdvihněte své oči k výšinám a pohleďte: „Kdo je stvořil?“ Ten, kdo vyvádí jejich spočtené zástupy, všechny je volá jménem; veliké jsou jeho silou a zdatné jeho mocí, neschází nikdo. Proč říkáš, Jákobe, proč mluvíš, Izraeli: „Skrytý je můj osud Hospodinu, můj Bůh nedbá o mé právo?“ Nevíš to či neslyšel jsi o tom? Věčný Bůh je Hospodin, který stvořil končiny země; nezemdlí a neunaví se, nelze vystihnout jeho moudrost. Znavenému dává sílu, bezmocnému rozmnožuje zdatnost. Junáci zemdlí a unaví se, rekové klopýtají slabostí, ale ti, kdo doufají v Hospodina, nabývají sil, jak orli dostávají křídla, běží a neumdlí, jdou bez únavy.
Žl 103,1-2.3-4.8+10
Veleb, duše má, Hospodina!
Veleb, duše má, Hospodina,
vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno!
Veleb, duše má, Hospodina
a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
On odpouští všechny tvé viny,
on léčí všechny tvé neduhy.
On vykupuje tvůj život ze záhuby,
on tě věnčí láskou a slitováním.
Hospodin je milosrdný a milostivý,
shovívavý a nadmíru dobrotivý.
Nejedná s námi podle našich hříchů
ani podle našich vin nám neodplácí.
Mt 11,28-30
Ježíš se ujal slova a řekl: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“
_______________________________________________________________________
S první částí citátu problém nemáme. Teoreticky. Praxe ale pokulhává. Když jsme „na šrot“, hledáme relax v prozaičtějších věcech, než je Ježíš. Proč? Možná proto, že ani to jho, co vlečeme, není Ježíšovo. Tudíž intuitivně ani od něj nečekáme úlevu.
Co tak posvítit si na naše „jha“? Čípak jsou? U lidí zasvěcených nebo patřících k církevní struktuře se nějak automaticky předpokládá, že nesou břímě Ježíšovo. Lítají z jedné duchovní akce na druhou, dlouho do noci připravují kázání, kolikrát nespí starostí, jak sehnat peníze na své bohulibé projekty, provozují nejrůznější formy služby… A přesto, že to tak navenek vypadá, nemusí to být ještě nesení jařma Kristova. Na církevním písečku totiž jde docela pěkně budovat vlastní ego. Nebo řešit si komplexy. Nebo jen bezmyšlenkovitě přežívat…
Slova „vezměte na sebe mé jho“ ale platí pro všechny, nejen pro ty, co si mohou dovolit luxus starat se jen o věci Boží. Protože nejde ani tak o to, jestli chystám kázání nebo dětem svačinu, ale o to, jestli je u mě Bůh a jeho království na prvním místě. Záleží na úmyslu, na srdci – ve kterém je tak těžko se někdy vyznat. Jak tedy poznat, čí jařmo táhnu?
Hledám odpočinutí pro svou duši v pobývání s Bohem, nebo někde jinde? Dělám svou práci v pokoji, s jistotou, že na vše, co po mně Pán Bůh chce, mi dal i dost sil a času? Zakouším, že jeho „jho netlačí a břemeno netíží“? Prožívám přes všechny těžkosti vnitřní radost a štěstí?
(Elena, 50 let)