(Mich 5,1-4a)
Toto praví Hospodin: „A ty Betléme Efratský, maličký jsi mezi judskými městy, z tebe mi vyjde ten, který bude vládcem v Izraeli, jeho původ je od pradávna, od věčnosti. Proto je Hospodin opustí až do doby, kdy rodička porodí; potom se zbytek jeho bratrů vrátí k izraelským synům. Bude stát a pást v Hospodinově sile, ve velebnosti jména Hospodina, svého Boha, oni pak budou požívat míru, neboť jeho moc se rozšíří až do končin země. On sám pak bude pokojem.“
(Žl 80,2ac+3b.15-16.18-19)
Pane, Bože, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
Slyš, Izraelův pastýři,
skvěj se září, ty, který trůníš nad cheruby,
probuď svou sílu
a přijď nás zachránit!
Bože zástupů, vrať se,
shlédni z nebe a podívej se,
pečuj o tuto révu!
Ochraňuj, co tvá pravice zasadila,
výhonek, který sis vypěstoval!
Ať je tvá ruka nad mužem po tvé pravici,
nad člověkem, kterého sis vychoval.
Už od tebe neustoupíme,
zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno.
(Žid 10,5-10)
Bratři! Když Kristus přicházel na svět, řekl: „Oběti krvavé ani nekrvavé jsi nechtěl, ale připravil jsi mi tělo. V celopalech a v obětech za hřích jsi neměl zálibu. Proto jsem řekl: Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy.“ Po prvních slovech: „Oběti krvavé ani nekrvavé, celopaly ani oběti za hřích jsi nechtěl a neměl jsi v nich zálibu,“ – a přece to všechno se obětuje podle Zákona – hned dodává: „Tady jsem, abych plnil tvou vůli.“ To první ruší, aby ustanovil to druhé. A touto „vůli“ jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy.
Lk 1,39-45
Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně?“
V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“
_______________________________________________________________________
Jak víme, král David tančil před archou radostí. Sám hebrejský výraz „tančit radostí“ je užit v evangeliu sv. Lukáše, když Maria přichází navštívit Alžbětu a Jana Křtitele. Inspirovaný autor užil přesně téhož výrazu, který by měl být překládán obrazně: Jan zatančil radostí v lůně své matky. David tančil před archou, když přišla do Izraele, a Jan Křtitel tančil radostí, když Maria přišla k jeho matce. David vstal a šel do Judska, také Maria vstala a vydala se do určitého města v Judsku. Další podivuhodná paralela. David užasl, že Pánova archa k němu přišla, že se vrátila do Izraele. Také Alžběta žasla, že ji navštívila Matka jejího Pána. Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? (Lk 1,43). Archa se zabydlela na tři měsíce v domě Obed-Edoma, a Maria přišla do Zachariášova domu a pobývala tam také asi tři měsíce. Maria porodila Ježíše, nejvyššího velekněze, kterého nosila pod srdcem. Ten se stal eucharistickým Chlebem, přišel naplnit Desatero mocí Ducha Svatého a ustanovil novou smlouvu. Připomínáme si, že v arše úmluvy bylo svědectví od Boha: mana, Árónova hůl a Desatero na kamenných deskách. To všechno je už samo o sobě podivuhodné, ale to nejzajímavější máme ještě před sebou. Archa úmluvy, nejposvátnější předmět Izraele, během babylonského vyhnanství zmizela. Izrael věděl jen to, že ji velekněží z obavy před Babylóňany kdesi ukryli, avšak nikdo nevěděl, kde se nachází. Znamená to, že když Ježíš přišel na zem, na nejposvátnějším místě Izraele – v chrámu – už po několik staletí chyběl nejposvátnější předmět: archa úmluvy. Proč k té situaci vůbec došlo? Co tím Pán chtěl Izraeli sdělit? Bůh dal vyvolenému národu znamení, že archa úmluvy – nejsvětější předmět – už není zapotřebí, protože přišla pravá archa. Ta první ji pouze symbolizovala, a nyní už ztratila význam. Přišla na svět skutečná archa – Maria.
(Dominik Chmielewski – Kecharitomene, Kartuziánské nakladatelství, 2021)
Vnímání velikých Božích skutků mě naplňuje radostí, ale také vědomím nehodnosti před Bohem. Obojí patří k mému životu s Bohem.