(Iz 35,1-10)
Poušť i suchopár se rozveselí, rozjásá se pustina a rozkvete kvítím. Bujně rozkvete, radostně bude jásat a plesat. Bude jí dána sláva Libanónu, nádhera Karmelu a Šáronu. Ty uzří slávu Hospodinovu, nádheru našeho Boha. Dodejte síly ochablým rukám, pevnosti kolenům klesajícím. Řekněte nerozhodným srdcím: „Buďte rozhodní, nebojte se! Hle, váš Bůh přichází s pomstou, Bůh, který odplácí, vás přijde spasit.“ Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat. Na poušti vytrysknou vody, potoky na pustině. Ze sálající stepi se stane jezero a z žíznivé země vodní zřídla. Na nivách šakalů bude odpočívat dobytek, tráva tam poroste jako rákosí a sítí. Bude tam silnice a cesta a ta se bude nazývat cestou svatou. Nebude se po ní ubírat nečistý, bude jen pro lid Boží. Kdo půjde po této cestě, nezbloudí, i kdyby to byli pošetilci. Nebude tam lev, dravá zvěř na ni nevstoupí, vůbec se tam nevyskytne, nýbrž půjdou tudy vykoupení. Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí. Přijdou na Sijón s plesáním a věčná radost bude na jejich hlavách. Dojdou veselí a radosti, na útěk se dají starosti a nářek.
(Žl 85,9-14)
Hle, Bůh náš přijde a spasí nás.
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh:
jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté.
Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí,
aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.
Milosrdenství a věrnost se potkají,
políbí se spravedlnost a pokoj.
Věrnost vypučí ze země,
spravedlnost shlédne z nebe.
Hospodin též popřeje dobro
a naše země vydá plody.
Spravedlnost ho bude předcházet
a spása mu půjde v patách.
(Lk 5,17-26)
„Člověče, odpouštějí se ti hříchy!“ (…) Všechny pojal úžas a velebili Boha. Byli plní bázně a říkali: „Dnes jsme viděli něco podivuhodného!“
Když jednoho dne Ježíš učil, seděli kolem farizeové a učitelé Zákona, kteří přišli ze všech možných míst v Galileji i v Judsku a z Jeruzaléma. Moc Páně v něm působila, aby uzdravoval. Tu přinášeli muži na lehátku člověka, který byl ochrnulý, a pokoušeli se ho vnést dovnitř a položit před něj. Když ho pro zástup lidí neměli kudy pronést, vystoupili na střechu, a otvorem ve stropě ho i s lehátkem spustili doprostřed před samého Ježíše. Když viděl jejich víru, řekl: „Člověče, odpouštějí se ti hříchy!“ Učitelé Zákona a farizeové začali uvažovat: „Co je to za člověka? Dopouští se rouhání! Hříchy přece může odpouštět jenom sám Bůh.“ Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl jim: „O čem to v srdci uvažujete? Co je snadnější – říci: „Odpouštějí se ti hříchy“, nebo říci: „Vstaň a choď“? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy“ – řekl ochrnulému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ A on před nimi hned vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a velebil Boha. Všechny pojal úžas a velebili Boha. Byli plní bázně a říkali: „Dnes jsme viděli něco podivuhodného.“
_______________________________________________________________________
Za Pánem přicházela řada nemocných, i beznadějných případů. Někdy byl vysloveně poslední instancí. Stačilo slovo a chromý zase chodil, slepý viděl, byli uzdravení i malomocní, dokonce i posedlí zlým duchem. Říkal jim: „Tvá víra tě zachránila.“ Kladl důraz na víru v Boží možnosti. (…) Pán Ježíš nechtěl být považován především za léčitele – hledal víru, probouzel ji a reagoval na ni. Jsou větší hodnoty než zdraví těla.
(V Boží blízkosti. Na minutu s Karlem Herbstem, KNA 2007)
… Nikdy nebudeme moci dostatečně děkovat za tento nezasloužený dar Pánova přátelství, pokud neuznáme, že také náš pozemský život a naše přirozené schopnosti jsou dar. Potřebujeme „radostně uznat, že naše skutečnost je ovocem daru a že také svou svobodu přijímáme jako milost. To není snadné ve světě, který si myslí, že všechno vlastní pro sebe jako plod své originality a svobody.“
(papež František – Gaudete et exsultate 55, Paulínky 2018)
Vděčnost objímá celou naši minulost, dobré i špatné události. Neznamená to však, že celá naše minulost je dobrá, ale vděčnost uznává, že se všechno (tedy i to zlé) stalo v přítomnosti milujícího Boha. Tam, kde tě nějaké zlo ještě zraňuje, otevři pravdivě své srdce Pánu a pros, aby tě uzdravil.
Kéž mě i dnes strhne úžas nad Božími skutky.