(Iz 29,17–24)
Toto praví Hospodin, Pán: „Zanedlouho, zakrátko se změní Libanon v zahradu a zahrada se bude pokládat za les. V ten den hluší uslyší slova knihy, z temnoty a mlhy prohlédnou oči slepých, pokorní se rozveselí v Hospodinu a nejchudší zajásají v Izraelově Svatém. Neboť veta je po násilníku, posměvač vzal za své, zničeni jsou všichni, kdo jsou připraveni pro nepravost, kdo v právní při obviňovali lidi, soudcům v bráně kladli léčky a nicotnými důkazy sráželi spravedlivého.“ Proto Hospodin, který vykoupil Abraháma, tak praví o Jakubovu domu: „Nebude se už hanbit Jakub, nezbledne už strachem jeho tvář! Ale když uvidí ve svém středu dílo mých rukou, budou ctít mé jméno, budou ctít Jakubova Svatého a budou se bát Izraelova Boha. Bloudící dostanou rozum a buřiči přijmou poučení.“
(Žl 27,1.4.13–14)
Hospodin je mé světlo a má spása.
Hospodin je mé světlo a má spása,
koho bych se bál?
Hospodin je záštita mého života,
před kým bych se třásl?
Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím:
abych směl přebývat v Hospodinově domě
po všechny dny svého života,
abych požíval Hospodinovy něhy
a patřil na jeho chrám.
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina
v zemi živých!
Důvěřuj v Hospodina, buď silný,
ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!
(Mt 9,27–31)
Za Ježíšem šli dva slepci a hlasitě volali: „Synu Davidův, smiluj se nad námi!“ Jak vešel do domu, přišli ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: „Věříte, že mám takovou moc? Odpověděli mu: „Ano, Pane.“
Za Ježíšem šli dva slepci a hlasitě volali: „Synu Davidův, smiluj se nad námi!“ Jak vešel do domu, přišli ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: „Věříte, že mám takovou moc? Odpověděli mu: „Ano, Pane.“ Dotkl se tedy jejich očí a řekl: „Ať se vám stane, jak věříte.“ I otevřely se jim oči. Ježíš jim důrazně nařídil: „Ale ať se to nikdo nedoví!“ Oni však odešli a rozhlásili to po celém tom kraji.
_______________________________________________________________________
Existují různé druhy zneužívání: zneužívání moci, financí, svědomí, sexuální zneužívání. Zde jasně vyvstává úkol vykořenit takové používání autority, ze kterého tyto formy zneužívání vyrůstají, a zabraňovat nezodpovědnosti a netransparentnosti, se kterou byly mnohé případy vedeny. Touha ovládat, nedostatek dialogu a transparentnosti, formy dvojího života, duchovní prázdnota a psychická labilita jsou živnou půdou pro korupci. (…)
Díky Bohu, že kněží, kteří se poskvrnili těmito hanebnými zločiny, není většina. Mnozí konají věrně a obětavě svou službu. Prosím mladé lidi, aby se inspirovali touto většinou. Když ale uvidíte kněze v ohrožení, protože ztratil radost ze své služby, a hledá citové náhražky nebo sešel na špatnou cestu, mějte v každém případě odvahu připomenout mu jeho závazky k Bohu a jeho lidu, sami mu zvěstujte evangelium a povzbuďte ho, aby vytrval na správné cestě. Tím prokážete neocenitelnou pomoc v jedné podstatné věci: v prevenci, která zabrání, aby se taková zvěrstva opakovala. Tento černý mrak se stává také výzvou pro mladé lidi, kteří milují Ježíše Krista a jeho církev, protože mohou velmi přispět k uzdravení této rány, jestliže použijí své schopnosti k práci na obnově, k vyžadování důsledného svědectví, k vytrvalému snění a k přicházení s novými myšlenkami.
To není jediný hřích členů církve, jejíž dějiny mají mnoho stínů. Naše hříchy jsou všem viditelné; nemilosrdně se odrážejí ve vráskách tisícileté tváře naší matky a učitelky. Ona totiž putuje už dva tisíce let a sdílí „radost a naději, smutek a úzkost lidí“. A putuje taková, jaká je, aniž by se podrobila zákroku na estetické chirurgii. Hříchy svých členů, které se někteří občas snaží zakrývat, nemá strach postavit do ohnivého světla slova evangelia, které tříbí a očišťuje. Nepřestává každý den se zahanbením opakovat: „Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství (…) můj hřích je stále přede mnou“ (Žl 51,3.5). Připomeňme si ale, že matku, když je zraněná, neopouštíme, ale naopak se jí ujmeme, aby sebrala všechny své síly a schopnosti začínat vždycky znovu.
(papež František – Christus vivit 98, 100-101, KNA 2019)
Volám „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nad námi!“?