(Iz 30,19-21.23-26)
Když se uchýlíte napravo nebo nalevo, tvé uši uslyší za sebou rozkaz: „Toto je cesta, jděte po ní!“
Toto praví Hospodin, Svatý Izraelův: „Siónský lide, který bydlíš v Jeruzalémě, nebudeš ustavičně plakat. (Bůh) se jistě smiluje nad tebou, až uslyší tvé volání; hned jak ho uslyší, odpoví ti. A Pán vám dá chléb nepřátel a vodu těch, kdo vás utiskují; tvůj učitel se už nebude skrývat, tvé oči uvidí tvého učitele. Když se uchýlíte napravo nebo nalevo, tvé uši uslyší za sebou rozkaz: Toto je cesta, jděte po ní! (Bůh) dá déšť tvému semeni, jímž oseješ půdu. Chléb, který půda vydá, bude vydatný a jadrný. V ten den se bude tvé stádo pást na širé nivě. Tvoji býci a osli, kteří obdělávají půdu, budou žrát posolenou míchanou píci, převátou lopatou a sítem. V den velkého vraždění, kdy padnou věže, budou potoky, proudy vod na každé vysoké hoře, na každém strmém pahorku. Světlo luny bude jako zář slunce a světlo slunce bude sedmkrát (větší) jako světlo sedmi dnů, až Hospodin obváže zlomeninu svého lidu a vyléčí ránu, kterou mu zasadil.“
(Žl 147,1-2.3-4.5-6)
K tobě pozvedám svou duši, Hospodine.
Ukaž mi své cesty, Hospodine,
a pouč mě o svých stezkách.
Veď mě ve své pravdě a uč mě,
neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.
Hospodin je dobrý a dokonalý,
proto ukazuje hříšníkům cestu.
Pokorné vede k správnému jednání,
pokorné učí své cestě.
Hospodinovo jednání je jen láska a věrnost
pro ty, kdo plní jeho smlouvu a nařízení.
Důvěrně se stýká Hospodin s těmi, kdo se ho bojí,
dává jim poznat svou smlouvu.
(Mt 9,35–10,1.5-8)
Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, hlásal radostnou zvěst o (Božím) království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“ (Potom) si zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: „Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: Přiblížilo se nebeské království. Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“
_______________________________________________________________________
Nebudu se již o něho starat!
První nadšení Bohem a jeho láskou v povolání je přesto zkušeností velice zranitelnou a často poznamenanou lidskou slabostí a mravní křehkostí. Povolání k celibátu i celibát sám máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu a ne nám (2 Kor 4,7). Zmíněné prvotní nadšení Pánem navíc není uchráněno slabosti společenství. Může být dokonce vysmíváno a pronásledováno, jak dokládá ze zkušenosti prorok Jeremiáš: Celý den jsem na posměch, všichni se mi vysmívají. (…) Hospodinovo slovo se mi stalo pohanou a posměchem po celý den. (Jer 20,7-8). Povolaný se dnes stane snáze terčem posměchu. Mnozí – věřící nevyjímaje – totiž považují vstup do semináře nebo do kláštera za zahození možností a schopností mladého člověka. Smýšlejí tak často i přátelé, rodiče, známí, sousedé a ostatní příbuzní. Kvůli vlastní i cizí mravní křehkosti se povolání stává mnohým povolaným skutečným břemenem. Dotyčný si totiž uvědomuje, že zachování věrnosti mu přinese velké vnitřní úsilí a zápas – a to po stránce lidské i duchovní.
Řekl jsem si: Nebudu se již o něho starat, nebudu už mluvit jeho jménem (Jer 20,9). Pokud je povolání pravdivé a pokud se povolaný snaží být poctivý ke svému svědomí, nedokáže se Božího hlasu tak snadno „zbavit“. V milosti povolání se totiž zjevuje Pánova veliká moc a věrnost. Svůj jednou daný příslib už nikdy nevezme zpět.
(Józef Augustyn – Hluboce zraněni, KNA 2003)
V čem jsem já zaslechl Boží hlas? Mám v úctě povolání jiných lidí? Bůh má své plány i s těmi, vůči kterým máme různá podezření a výhrady. Podporujme se navzájem v našich povoláních.