Pastorační středisko

Průvodce Adventem – Čtvrtek 23. prosince

(Mal 3,1-4.23-24)

Toto praví Pán Bůh: „Hle, pošlu svého anděla, aby mi připravil cestu. Hned potom přijde do svého chrámu Panovník, jehož hledáte, a anděl smlouvy, po němž toužíte. Hle, přichází – praví Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví? Vždyť je jako oheň, kterým se taví, jako rostlina valchářů! Usadí se, aby tavil a tříbil stříbro, očistí syny Leviho a vytříbí je jako zlato a stříbro a potom zase budou obětovat Hospodinu ve spravedlnosti. Zase bude Hospodinu příjemná oběť Judy a Jeruzaléma jako za dávných dnů, jako za minulých let. Hle, pošlu vám proroka Eliáše, dříve než přijde veliký a strašný Hospodinův den. Obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych nemusel přijít a stihnout zemi kletbou!“

(Žl 25,4-5ab.8-9.10+14)

Ukaž mi své cesty, Hospodine,
a pouč mě o svých stezkách.
Veď mě ve své pravdě a uč mě,
neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.

Hospodin je dobrý a dokonalý,
proto ukazuje hříšníkům cestu.
Pokorné vede k správnému jednání,
pokorné učí své cestě.

Hospodinovo jednání je jen láska a věrnost
pro ty, kdo plní jeho smlouvu a nařízení.
Důvěrně se stýká Hospodin s těmi, kdo se ho bojí,
dává jim poznat svou smlouvu.

Lk 1,57-66

Všichni, kdo to uslyšeli, uvažovali o tom v srdci a ptali se: „Co asi z toho dítěte bude? Vždyť ruka Páně byla s ním!“

Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal velikou milost, radovali se s ní. Osmého dne přišli obřezat dítě a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. Jeho matka na to řekla: „Ne, ale bude se jmenovat Jan!“ Namítli jí: „Tak se nikdo z tvého příbuzenstva nejmenuje.“ Posunky naznačovali jeho otci, jaké by mu chtěl dát jméno. On si vyžádal tabulku a napsal: „Jeho jméno je Jan.“ Všichni se tomu podivili. Ihned se mu uvolnila ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. Všech jejich sousedů se zmocnila bázeň a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těch událostech. Všichni, kdo to uslyšeli, uvažovali o tom v srdci a ptali se: „Co asi z toho dítěte bude? Vždyť ruka Páně byla s ním!“

_______________________________________________________________________

Ježíš není hodný hoch plnící přání svých rodičů. Jde za svým srdcem, dělá to, co sám považuje za správné, co považuje za vůli svého Otce.

Rodina může prospívat jedině tehdy, když její členové přijmou účast na tajemství, jež je přesahuje. Když se rodina o Vánocích nebude soustřeďovat jenom na sebe, ale s přesvědčením uzná svátek i jeho tajemství.

Vánoce nám tedy neukazují dokonalou rodinu, ale zvěstují rodinu, která se stane svatou, protože v sobě skrývá Boží tajemství a protože každý její člen má své vlastní tajemství.

Jenom ten, kdo v srdci uchovává své vlastní tajemství, ale také tajemství svého partnera a dětí, se může v kruhu rodiny cítit doma. Doma můžeme být jenom tam, kde přebývá tajemství. Vánoce nám mohou dát naději, že i v naší vlastní rodině je přítomno Boží tajemství.

(Anselm Grün – Vánoční rozjímání, Portál 2010)

Vidím svoje vlastní tajemství a dokážu se sklánět před tajemstvím druhých? Zachariáš a Alžběta zůstávají s úctou stát před tajemstvím svého syna.