Pastorační středisko

Průvodce Adventem – Úterý – svátek sv. Ondřeje, apoštola – 30.11.

(Řím 10,9-18)

Jestliže tedy ústy vyznáváš, že Ježíš je Pán, a v srdci věříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy vede ke spáse. Písmo přece říká: „Žádný, kdo v něho věří, nebude zklamán.“ Není totiž žádný rozdíl mezi židem a pohanem; všichni přece mají jednoho a téhož Pána a ten je bohatě štědrý ke všem, kdo ho vzývají. Vždyť „každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen“. Jak ho však mohou vzývat, když v něho neuvěřili? A jak (v něj) mohou uvěřit, když o něm ještě neslyšeli? Jak (o něm) však mohou uslyšet bez hlasatele? Ale jak mohou hlásat, jestliže nebyli posláni? Tak to stojí v Písmu: „Jak milý je příchod těch, kdo zvěstují dobré věci!“ Ale ne všichni tu radostnou zvěst přijali. Izaiáš přece praví: „Pane, kdo uvěřil tomu, co jsme hlásali?“ Víra je tedy z hlásání, hlásání pak se děje slovem o Kristu. Ale ptáme se: Neslyšeli snad o tom? ‒ Ale ano! „Všude na zemi pronikl jejich hlas, až na konec světa jejich slova.“

(Žl 19,2-3.4-5)

Nebesa vypravují o Boží slávě
a dílo jeho rukou zvěstuje obloha.
Den dni o tom podává zprávu,
noc noci sděluje poučení.

Není to slovo a nejsou to řeči,
jejichž hlas by nebylo slyšet.
Do celé země vychází jejich hlahol,
až na konec světa jejich slova.

Mt 4,18-22

Když se Ježíš ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry ‒ Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: „Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí.“ Oni hned nechali sítě a následovali ho. A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry ‒ Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. A povolal je. Oni hned nechali loď i otce a následovali ho.

_______________________________________________________________________

V necelých sedmnácti letech, přesněji 21. září 1953, jsem prožil intenzivní setkání s Bohem. Byl jsem zrovna na cestě za svými spolužáky, měli jsme ten den kempovat. V Argentině je 21. září jaro a právě v těch dnech se konala oslava věnovaná mládeži. Stejné jako ostatní členové rodiny jsem byl vychován jako katolík, ale nikdy předtím jsem nepomýšlel na seminář nebo na duchovní dráhu. Snad jen jako malý kluk, když jsem ministroval, ale to jsem si uvědomoval jen mlhavě. Když jsem procházel kolem farního kostela, všiml jsem si, že je otevřený. Něco mě táhlo dovnitř. Zahlédl jsem, že proti mně jde nějaký kněz. Zaplavila mě náhlá touha přistoupit ke svátosti smíření. Další okamžiky si už přesně nevybavuji, ale ať už se v nich odehrálo cokoli, navždy to změnilo můj život. Vyšel jsem z kostela a vrátil se domů. Naprosto jasně a zřetelně jsem tehdy pochopil, jakou cestou se bude ubírat můj život: stanu se knězem. Mezitím jsem však studoval chemii, začal jsem pracovat v jedné analytické laboratoři a měl jsem přítelkyni. Ale v mém nitru den ze dne sílila myšlenka na kněžské povolání.

(Thomas Leoncini, papež František – Bůh je mladý, Dobrovský s.r.o. 2018)

Ježíš volá každého. Jsem připraven vydávat se každý den cestou následování?