Pastorační středisko

Průvodce Adventem – Pondělí 23. prosince

(Mal 3,1-4.23-24)

Toto praví Pán Bůh: „Hle, pošlu svého anděla, aby mi připravil cestu. Hned potom přijde do svého chrámu Panovník, jehož hledáte, a anděl smlouvy, po němž toužíte. Hle, přichází – praví Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví? Vždyť je jako oheň, kterým se taví, jako rostlina valchářů! Usadí se, aby tavil a tříbil stříbro, očistí syny Leviho a vytříbí je jako zlato a stříbro a potom zase budou obětovat Hospodinu ve spravedlnosti. Zase bude Hospodinu příjemná oběť Judy a Jeruzaléma jako za dávných dnů, jako za minulých let. Hle, pošlu vám proroka Eliáše, dříve než přijde veliký a strašný Hospodinův den. Obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych nemusel přijít a stihnout zemi kletbou!“

(Žl 25,4-5ab.8-9.10+14)

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.

Ukaž mi své cesty, Hospodine,
a pouč mě o svých stezkách.
Veď mě ve své pravdě a uč mě,
neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.

Hospodin je dobrý a dokonalý,
proto ukazuje hříšníkům cestu.
Pokorné vede k správnému jednání,
pokorné učí své cestě.

Hospodinovo jednání je jen láska a věrnost
pro ty, kdo plní jeho smlouvu a nařízení.
Důvěrně se stýká Hospodin s těmi, kdo se ho bojí,
dává jim poznat svou smlouvu.

 

(Lk 1,57-66)

Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal velikou milost, radovali se s ní. Osmého dne přišli obřezat dítě a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. Jeho matka na to řekla: „Ne, ale bude se jmenovat Jan!“ Namítli jí: „Tak se nikdo z tvého příbuzenstva nejmenuje.“ Posunky naznačovali jeho otci, jaké by mu chtěl dát jméno. On si vyžádal tabulku a napsal: „Jeho jméno je Jan.“ Všichni se tomu podivili. Ihned se mu uvolnila ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. Všech jejich sousedů se zmocnila bázeň a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těch událostech. Všichni, kdo to uslyšeli, uvažovali o tom v srdci a ptali se: „Co asi z toho dítěte bude? Vždyť ruka Páně byla s ním!“

_______________________________________________________________________

Jsi-li věkem mladý, ale cítíš se slabý, unavený a zklamaný, popros Ježíše, aby tě obnovil. S ním nás naděje nikdy nezklame. Totéž můžeš udělat, když cítíš, že se topíš v neřestech, špatných návycích, sobectví nebo nezdravém pohodlí. Ježíš, který je plnost života, ti chce pomoci, aby se ti tvé mládí vyplatilo. Tak nepřipravíš svět o přínos, který mu můžeš dát jen ty, ve své jedinečnosti a neopakovatelnosti.

Chci ti ale také připomenout, že „když se straníme druhých, pak je velmi těžké bojovat proti vlastní žádostivosti a proti nástrahám a pokušením ďábla a sobeckého světa. Jsme bombardováni tolikerým sváděním, že zůstaneme-li příliš osamocení, snadno ztratíme smysl pro realitu a vnitřní jasnost, a podlehneme.“ To platí především pro mladé lidi, protože společně máte obdivuhodnou sílu. Když se nadchnete pro společný život, jste schopni velkých obětí pro druhé a pro společenství. Izolace vás naopak oslabuje a vystavuje vás těm nejhorším věcem naší doby.

(papež František – Christus vivit 109-110, KNA 2019)

Bůh dává člověku svobodu. Nemáme být pouhými plniči jeho vůle, ale aktivními spolutvůrci. Náš život se rozvíjí, jen když aktivně spolupracujeme s Hospodinem. Nejdeme však životem jako izolované jednotky, ale jako společenství. Mám okolo sebe lidi, s nimiž se pravidelně modlím, sdílím svoje radosti i těžkosti? Nejsem osamocený, oslabený a zranitelný?