Pastorační středisko

Průvodce Adventem – Sobota 21. prosince

(Pís 2,8-14)

Hlas mého miláčka! Právě přichází, běží po horách, skáče po pahorcích. Můj miláček se podobá gazele nebo kolouchu laně. Hle – už stojí za naší zdí, dívá se okny, nahlíží mřížovím. Můj miláček se ujímá slova a říká mi: „Vstaň, moje milá, moje krásko, a pojď! Hle už zima přešla, déšť přestal a pominul. Květy se objevily na zemi, přišel čas ke zpěvu, vrkání hrdličky je slyšet po kraji. Zrají plody fíkovníku, poupata révy voní. Vstaň a pojď, moje milá, moje krásko, pojď! Moje holubičko ve skalním úkrytu, v dutině srázu, ukaž mi svoji tvář, ať slyším tvůj hlas, vždyť tvůj hlas je líbezný a půvabná je tvoje tvář!

(Žl 33,2-3.11-12.20-21)

Radujte se, spravedliví, z Hospodina, zpívejte mu píseň novou.
Citerou oslavujte Hospodina,
hrejte mu na desetistrunné harfě.
Zpívejte mu píseň novou,
dovedně sáhněte do strun, slavnostně je rozezvučte!

Hospodinův úmysl trvá navěky,
myšlenky jeho srdce po všechna pokolení.
Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin,
blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek.

Naše duše vyhlíží Hospodina,
on sám je naše pomoc a štít.
V něm se raduje naše srdce,
důvěřujeme v jeho svaté jméno.

(Lk 1,39-45)

Maria se vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně! Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“

_______________________________________________________________________

Maria je dívka s velikou duší, která jásala radostí (srov. Lk 1,47). Byla dívkou s očima osvícenýma Duchem Svatým, která kontemplovala život vírou a všecko uchovávala ve svém srdci (srov. Lk 2,19.51). Byla neklidná, připravená cestovat, takže když se dověděla, že její příbuzná ji potřebuje, nemyslela na své plány, ale „ve spěchu“ se vydala na cestu (Lk 1,39) do hornaté krajiny.

(papež František – Christus vivit 46, KNA 2019)

Advent

Je jeden z večerů končícího adventu a já jdu náhodou přes město na smluvené setkání. Vrcholí předvánoční shon. Vidím ozářené obchody, slyším koledy, lépe řečeno několik zároveň, potkávám mnoho spěchajících lidí a na místě, kde je velká tlačenice, jsem svědkem náhodného setkání dvou žen. Obě vláčejí nákupní tašky a jedna říká druhé:

„To je blázinec, co? Jsem zvědavá, jak to letos všechno stihnu.“

A druhá jí říká: „Už aby to konečně bylo všechno za námi.“

Obě souhlasně pokyvují hlavou a já zbytek cesty přemýšlím o vykradených Vánocích, ze kterých zbyla nepodstatná slupka hmotného bahna, shon, starosti a touha mít to za sebou.

Přemýšlím o předvánočním setkání jiných dvou žen ze začátku našeho letopočtu v judské vesničce Ain Karim, o jejich štěstí a nevyslovitelné radosti z toho, čím je obdaroval Bůh. A také o těšení se na to velké, čím je vlastně teprve obdaruje. Jdu dál a přemýšlím, co vlastně znamenají Vánoce pro dnešního člověka a znovu objevuji krásu adventu jako potřebné doby nezbytné přípravy na svátky. Čas, kdy zažiji, že někdo velmi bohatý mně dal to nejcennější, co měl. Svou lásku, pochopení a odpuštění, abych z toho zase mohl rozdávat dál. Boží láska, která k nám přichází v narozeném betlémském dítěti, se stává středem křesťanských Vánoc, na které se každoročně těším. – Jenže kolik lidí to tak chápe a kolik se jich takto upřímně těší?

A tak se ptám: Jsme skutečně připraveni na Vánoce? Nemyslím, jestli máme uklizeno, upečeno, navařeno, nasmaženo, nakoupeno, zabaleno, omašleno, odesláno, vyřízeno, i když ani tuto stránku Vánoc nechci zavrhovat a podceňovat. Ale jsme připraveni na to, kvůli čemu se to všechno děje?

Podle toho také prožijeme Vánoce buď radostné a požehnané, nebo jiné.

(Vojtěch Cikrle – …aby mohlo vyrůst něco krásnějšího, Cesta 2007)

Maria vše uchovávala ve svém srdci, tam rozlišovala, co je třeba v danou chvíli. Možná na návštěvě u Alžběty společně hledaly odpovědi na své otázky. Možná ve svých modlitbách a duchovních rozhovorech nacházely obě povzbuzení v daných situacích, v pochybnostech?

Maria nemyslela na své plány, ale byla připravena pomoci, zvednout se od svého…, a vykročit vstříc druhému. Od čeho mého… mám vstát dnes já?ky!