Pastorační středisko

Průvodce Adventem – Čtvrtek 19. prosince

(Sd 13,2-7.24-25a)

Byl jeden muž ze Soreje, z danovské čeledi, jménem Manóach. Jeho žena byla neplodná a nerodila. I ukázal se té ženě Hospodinův posel a řekl jí: „Hle, ty jsi neplodná, nerodila jsi, avšak otěhotníš a porodíš syna. Proto se teď měj na pozoru: nepij víno ani opojný nápoj a nejez nic nečistého. Hle, otěhotníš a porodíš syna, ale jeho hlavy se nesmí dotknout břitva; ten chlapec bude od mateřského života Boží zasvěcenec. On začne vysvobozovat Izraele z rukou Pelištejců.“ Žena přišla povědět svému muži: „Přišel ke mně muž Boží; vypadal jako Boží posel, tak byl hrozný. Ani jsem se ho nezeptala, odkud je, a on mi své jméno nepověděl. Řekl mi: „Hle, otěhotníš a porodíš syna. Nepij teď víno ani opojný nápoj a nejez nic nečistého, protože ten chlapec bude od mateřského života až do dne své smrti Boží zasvěcenec.“ Manóach prosil Hospodina: „Dovol prosím, Panovníku, nechť k nám znovu přijde muž Boží, kterého jsi poslal, a poučí nás, co máme dělat s chlapcem, který se má narodit.“ Bůh Manóacha vyslyšel a Boží posel přišel znovu k té ženě, právě když seděla na poli a její muž Manóach nebyl s ní.

(Žl 71,3-4a.5-6ab.16-17)

Buď mi skalním příbytkem a budu se tam uchylovat stále. Rozhodls o mé záchraně, tys můj skalní štít, moje pevná tvrz! Bože můj, pomoz mi vyváznout z moci svévolníka, z rukou bídáka a násilníka.

Ty jsi přece má naděje, Panovníku Hospodine, v tebe už od mládí doufám. Na tebe jsem odkázán už ze života matky, oddělil sis mě v matčině nitru, chvalozpěv můj o tobě bude znít stále.

Přicházím s bohatýrskými činy Panovníka Hospodina; tvoji spravedlnost, jenom tvoji, budu připomínat. Od mladosti, Bože, jsi mě vyučoval a já dosud oznamuji tvoje divy.

(Lk 1,5-25)

Když jednou byla na řadě jeho třída a on vykonával před Bohem kněžskou službu, padl na něj podle kněžského řádu los, aby vešel do chrámu Páně a obětoval kadidlo. Celé množství lidu se modlilo venku v hodinu té oběti. Tu se mu zjevil anděl Páně stojící po pravé straně kadidlového oltáře. Když ho Zachariáš uviděl, lekl se a padla na něj bázeň. Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá modlitba je vyslyšena; tvoje žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.

Za dnů judského krále Heroda žil jeden kněz z Abiášovy kněžské třídy; jmenoval se Zachariáš. Jeho manželka pocházela z Árónova rodu a jmenovala se Alžběta. Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech přikázání a nařízení Páně. Neměli však děti, protože Alžběta byla neplodná a oba už byli pokročilého věku. Když jednou byla na řadě jeho třída a on vykonával před Bohem kněžskou službu, padl na něj podle kněžského řádu los, aby vešel do chrámu Páně a obětoval kadidlo. Celé množství lidu se modlilo venku v hodinu té oběti. Tu se mu zjevil anděl Páně stojící po pravé straně kadidlového oltáře. Když ho Zachariáš uviděl, lekl se a padla na něj bázeň. Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá modlitba je vyslyšena; tvoje žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. Bude veliký před Pánem, víno ani jiný opojný nápoj nebude pít, bude plný Ducha svatého už od mateřského lůna a mnoho izraelských synů obrátí k Pánu, jejich Bohu. Půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k dětem, neposlušné k smýšlení spravedlivých a připravil Pánu ochotný lid.“

Zachariáš řekl andělovi: „Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a také moje žena je v pokročilém věku.“ Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel. Stojím před Bohem a byl jsem poslán, abych k tobě mluvil a sdělil ti tuto radostnou zvěst. Teď však zůstaneš bez řeči a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se naplní ve svůj čas.“ Lid čekal na Zachariáše a divil se, že se v chrámě zdržuje tak dlouho. Když pak vyšel a nemohl k nim promluvit, poznali, že měl v chrámě vidění. Dával jim znamení a zůstal němý. Když se skončily dny jeho služby, vrátil se domů. Po těch dnech jeho žena Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců. Říkala si: „To mi učinil Pán; když mě milostivě zbavil pohanění před lidmi.“

_______________________________________________________________________

Být zasažen v nitru

Jeden byzantský mnich srovnával modlitebníka, který rozjímá nad Písmem, s hráčem na loutnu: Během své hry je skloněn nad nástrojem a naslouchá zvuku, který loutna vydává. Jemu je podobný ten, kdo se modlí. Jednotlivým strunám nástroje odpovídají vnitřní smysly, plektru, jímž se rozeznávají struny, odpovídá slovo Boží, a ozvučnému tělu loutny odpovídá srdce, nitro člověka, jež se nechá rozechvívat dotykem Božího slova a naplnit a unášet melodií.

Toto srovnání ukazuje, že v modlitbě jde o osobní zasažení člověka Bohem; o oslovení a naplnění Božím slovem, o to být jím proniknut tak, jako je ozvučné tělo nástroje naplněno melodií, vyvolávanou hráčem. Obraz ukazuje, že se toto osobní, vnitřní zasažení děje postupně, od prvního, především rozumového porozumění přes smyslové vnímání až po osobní zasažení. Proto jde v modlitebním styku s Písmem v první řadě nikoli o distancované, čistě racionální porozumění, spíše má cvičící skrze mne dospět k setkání se vzkříšeným Pánem.

(Klemens Schaupp – Doprovázení na duchovní cestě, KNA 1994)

Hledat Pána, střežit jeho Slovo, snažit se na ně odpovídat svým životem, růst v ctnostech, to je to, co posiluje srdce mladých lidí. Proto je třeba uchovávat si spojení s Ježíšem, zůstat s ním „online“, protože tvoje štěstí a svatost nemůže růst jen tvými silami a duchem. Jako se staráš o to, abys neztratil spojení na internetu, tak si zajisti, aby bylo aktivní tvé spojení s Pánem, což znamená nepřerušovat dialog, poslouchat ho, vyprávět mu o svých záležitostech, a když nemáš jasno v tom, co bys měl dělat, zeptej se ho: „Ježíši, co bys dělal na mém místě ty?“

(papež František – Christus vivit 158, KNA 2019)