Pastorační středisko

Průvodce Adventem – První neděle adventní – 1. 12. – A

Iz 2,1-5

Obsah vidění Izaiáše, syna Amosova, o Judovi a Jeruzalému. Stane se v posledních dnech: Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem na vrcholu hor, vyvýšena nad pahorky. Budou k ní proudit všechny národy, budou k ní putovat četné kmeny a řeknou: „Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! Ať nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!“ Ze Siónu vyjde nauka, z Jeruzaléma Hospodinovo slovo. Soudit bude národy, rozsuzovat četné kmeny, že zkují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože. Nezdvihne již meč národ proti národu, válce se již nebudou učit. Jakubův dome, vzhůru, choďme v Hospodinově světle!

Žl 122,1-2.(4-5.6-7).8-9

Zaradoval jsem se, když mi řekli: „Do domu Hospodinova půjdeme!“ Už stojí naše nohy v tvých branách, Jeruzaléme!

 Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, jak to zákon přikazuje Izraeli, aby chválil  Hospodinovo jméno. Tam stojí soudní stolce, stolce Davidova domu.

 Vyprošujte Jeruzalému pokoj: ať jsou v bezpečí, kdo tě milují; ať vládne mír v tvých hradbách, bezpečnost v tvých palácích!)

 Kvůli svým bratřím a přátelům budu říkat: Pokoj v tobě! Kvůli domu Hospodina, našeho Boha, budu ti přát štěstí.

Řím 13,11-14

Bratři! Víte, jaký je nyní čas: že vám už nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku. Neboť nyní je nám spása blíže než tehdy, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. Veďme počestný život jako ve dne; ne v hodováních a pitkách, ne v necudnostech a prostopášnostech, ne ve sváru a závisti. Ale oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo tak, že by to vyvolávalo žádosti..

Mt 24,37-44

„Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“

Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka, bude to právě tak jako v době Noemově: Jako totiž v době před potopou (lidé) jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zachvátila, právě tak to bude, až přijde Syn člověka. Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě budou mlít na obilném mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána. Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“

_______________________________________________________________________

Myšlenky sv. Petra Juliána Eymarda

Vytrvám ve službě Boží až do konce svého života? To je velice důležitá otázka. Naneštěstí se příliš málo bojíme hříchu, a když jsme jej spáchali, nemáme odvahu jej patřičně usmířit. Říkáme si: vyzpovídám se, až budu nemocný, vzbudím dokonalou lítost, a tak si zajistím spásu duše. Ale copak nevíme, že smrt přichází jako zloděj v noci a zmaří naše plány?

Kdo je chráněný před těžkým hříchem? Kdo ví, zda bude vždy statečně vyznávat víru? Kdo ví, „zda je hoden lásky, či nenávisti“? Tato myšlenka děsila i svatého Bernarda: Proto chceme stále užívat účinných prostředků spásy a nestavět příliš na svých přáních a rozhodnutích, protože pokud jde o věčnost, nemůžeme si být nikdy jisti. Nejsem už na cestě ke smrtelnému hříchu? Proto se dobře zpytujte, i pokud jde o lehké hříchy, to jsou malé léčky, které nás mohou stáhnout do propasti; můžeme dopadnout jak Samson, kterého úlisná Dalila vtáhla do záhuby.

Jsou některé lehké hříchy, které člověka obyčejně přivedou k hříchu smrtelnému. Patří sem hříchy necudnosti: jak učí sv. Alfons, v pekle není asi ani jeden člověk, který by nebyl zatracen za nečistotu. Dále sem patří hříchy duchovní pýchy, které obvykle vedou k odpadu. Když ani pomyšlení na peklo, ani úvaha o věčné Boží lásce nestačí člověku k obrácení, pak je nenávratně ztracený. Jen neříkejme: „Já žiji v blízkosti eucharistického Spasitele. Čehopak bych se měl bát?“

Jidáš také žil ve společnosti Vykupitele. „Ale já miluji Boha.“ Vždyť Jidáš také ze začátku miloval Spasitele, ale vlažnost postupně udusila jeho lásku a učinila jej zrádcem. Ze dvou lotrů po stranách Vykupitele byl jeden zachráněn, druhý zavržen. Kdo má to štěstí, že žije v blízkosti eucharistického Spasitele, tomu je dán prostředek k záchraně. Kdo ho neužívá, nakládá na sebe tím větší odpovědnost. Vede se mu jako odpadlým andělům: padá tím hlouběji, čím výše stál, a bude proto muset snášet nejstrašnější utrpení.

(Steven Scheier – Varovné svědectví, Matice cyrilometodějská 2002)

Nevíme, kdy Pán přijde podruhé ve své slávě. Nechce nás nechávat v nejistotě, ale jeho slovo nás učí, abychom byli připraveni v každou chvíli, což vede k tomu, aby každá chvíle našeho života byla smysluplně prožita. Kudy a jaký zloděj ke mně nejčastěji přichází? Které jsou moje velké a malé léčky, do kterých upadám?