Pastorační středisko

Průvodce Adventem – Pondělí 24. prosince

(2 Sam 7,1-5.8b-12.14-16)

Když se usadil král David ve svém paláci a Hospodin mu popřál pokoj od všech okolních nepřátel, pravil král proroku Nátanovi: „Podívej se, já bydlím v domě z cedrů, zatímco Boží archa přebývá uprostřed stanových pláten.“Nátan odpověděl králi: „Jdi a splň všechny záměry, které máš v srdci, vždyť Hospodin je s tebou!“ Ale v oné noci ozvalo se Hospodinovo slovo k Nátanovi: „Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin: Ty mi chceš vystavět dům, kde bych bydlel? Já jsem tě vzal z pastviny od ovcí, abys byl vládcem nad mým izraelským lidem, a byl jsem s tebou ve všem, cos podnikal, vyhubil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Zjednám ti veliké jméno, jaké mají ti největší na zemi. Určím svému izraelskému lidu místo, zasadím ho tam a bude tam bydlet. Nebude se už děsit a lidé oddaní zločinu se neodváží ho sužovat jako dříve, v dobách, kdy jsem ustanovil nad svým izraelským lidem soudce. Popřeji mu pokoj ode všech jeho nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že vystaví dům tobě. Až se naplní tvé dny a uložíš se ke svým otcům, vzbudím po tobě potomstvo, které vzejde z tvých útrob, a upevním jeho království. Já mu budu otcem a on mi bude synem. Tvůj dům a tvé království potrvá přede mnou navěky, tvůj trůn bude pevný navždy.

(Žl 89,2-3.4-5.27+29)

O tvém milosrdenství, Hospodine, navěky budu zpívat.
Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech,
po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost.
Řekl jsi totiž: “Navěky je založena milost.”
Na nebi jsi upevnil svou věrnost.

Smlouvu jsem sjednal se svým vyvoleným,
přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:
Navěky zajistím tvůj rod
a tvůj trůn zbuduji na všechna pokolení.

On mě bude vzývat: Ty jsi můj otec,
můj Bůh a skála mé spásy.
Navěky mu zachovám svou milost,
má smlouva s ním platit nepřestane.

(Lk 1,67-79)

… nás navštívil ten, který vychází z výsosti, aby zazářil těm, kdo žijí v temnotě a v stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Janův otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a pronesl tato prorocká slova: „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid! Vzbudil nám mocného spasitele z rodu svého služebníka Davida, jak slíbil od pradávna ústy svých svatých proroků; zachránil nás od nepřátel, z rukou všech, kdo nás nenávidí. Slitoval se nad našimi otci, rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi: že nám dopřeje, abychom mu beze strachu a vysvobozeni z rukou nepřátel zbožně a spravedlivě sloužili po všechny dny svého života. A ty dítě budeš prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit mu cestu, dát jeho lidu poznání spásy v odpuštění hříchů z milosrdné lásky našeho Boha, který vychází z výsosti, aby zazářil těm, kdo žijí v temnotě a v stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“

_______________________________________________________________________

Kristus nám chce dát svůj dar. Nedává nám dárky. Sám se stává největším myslitelným darem. My předstíráme, že jsme si toho nevšimli, vždyť nám dá tolik práce vybalit všechny ty dárečky, které jsme dostali pod stromeček! Božský dar raději udusíme pod kupou pestrobarevných papírů, hraček a nejrůznějších zbytečností. Operace se zdařila. Svou způsobností a vychovaností jsme Vánoce dokonale zablokovali.

Vánoce musíme stůj co stůj „odblokovat“: Běda nám, kdybychom to nechali být tak, jak to je! V sázce je naše životní poslání. Máme za úkol proměnit se ve světlo. Je třeba, aby nás Kristovo světlo dokonale prostoupilo a proměnilo, aby skrze nás zářilo co nejjasněji. Lidi, kteří ho v nás spatří, pak oslní a nadchne natolik, že je ani nenapadne zakrývat si před ním oči.

Máme za úkol proměnit se v radost. To znamená nebýt zahořklými, nerudnými, přísnými a hrůzu budícími strážci pravdy. Nebuďme vězniteli ani policajty, ale svědky radosti, díky nimž lidé pochopí, že Kristova zvěst nikoho neodsuzuje, ale všem přináší spásu, že to není zvěst smutná a skličující, ale radostná a osvobozující.

Máme za úkol proměnit se v dar. O Vánocích si lidé přece dávají dárky. Vánoce, to jsou hory dárků, tuny balicího papíru, kilometry zlatých stuh a velkolepá vánoční přání. Máme za to, že tak lidem, kterým jsme za mnohé zavázáni, splácíme svůj dluh. Ale to je příliš snadné a pohodlné. Povinnost nás křesťanů není dávat dárky, ale proměnit se v dar, darovat bez jakýchkoli výhrad vlastní život. Darovat ho všem, protože všichni lidé jsou našimi věřiteli a každý z nás je dlužníkem všech ostatních.

(Alessandro Pronzato – Provokující evangelia, KNA 2012)

Před příchodem velkých svátků je třeba mít se obzvlášť na pozoru. Nepřítel se už v předstihu snaží ochladit naše srdce vůči oslavované události, aby ji křesťan nemohl uctít upřímným rozjímáním o její podstatě. Nepřítel na nás působí buď skrze atmosféru, nebo zevnitř, skrze své rozžhavené šípy mířené do srdcí a intenzivně spalující celého člověka. Zasažený člověk přitom cítí ďábelské, nečisté a hanlivé myšlenky a silný odpor k předmětu oslav. Je nezbytné vítězit nad nepřítelem myšlenkami na Boha a modlitbou.

(Jan Kronštadtský – Můj život v Kristu, KNA 2014)

Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem!

(Titovi 2,11 – z půlnoční bohoslužby)