Pastorační středisko

Průvodce Adventem – Sobota 22. prosince

(1 Sam 1,24-28)

Když ho odstavila, vzala ho s sebou, a s ním tři býčky, jednu éfu bílé mouky a měch vína, a uvedla ho do Hospodinova domu v Šílu. Chlapec byl ještě malý. Porazili býčka a uvedli chlapce k Élímu. Chana řekla: „Dovol, můj pane, při tvém životě, můj pane, já jsem ta žena, která tu stála u tebe a modlila se k Hospodinu. Modlila jsem se za tohoto chlapce a Hospodin mi dal, zač jsem ho tak naléhavě prosila. Vyprosila jsem si ho přece od Hospodina, aby byl jeho po všechny dny, co bude živ. Je vyprošený pro Hospodina.“ I poklonil se tam Hospodinu.

(1 Sam 2,1.4-5.6-7.8abcd)

Srdce mé jásá v Bohu, mém spasiteli.
Srdce mé jásá v Hospodinu,
moje moc se vyvyšuje v mém Bohu.
Ústa se otvírají proti mým nepřátelům,
neboť se raduji z tvé pomoci.

Luky siláků se lámou,
ale slabí se opásávají silou.
Kdo bývali sytí, dávají se nyní najímat za chléb;
kdo hladověli, mohou ustat od práce.
Neplodná dostává sedm dětí,
matka mnoha synů vadne osamělá.

Hospodin usmrcuje i oživuje,
uvádí do říše smrti a zase přivádí nazpět.
Hospodin dává zchudnout, ale i zbohatnout,
ponižuje a povyšuje.

Pozvedá z prachu ubožáka,
ze smetiště povyšuje chudáka,
aby ho posadil mezi knížaty
a obdařil ho stolcem slávy.

(Lk 1,46-56)

Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici.

Maria řekla: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky.“ Maria zůstala u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

_______________________________________________________________________

Často Boha nutíme, aby udělal, co chceme my. Chceme mít všechno pod kontrolou a přitom si neuvědomujeme, že nám chybí něco úplně základního – pokorný postoj Panny Marie. Jen v důsledku tohoto pokorného postoje může Maria říci: Chci, aby se stalo to, co chceš ty. Ať se mi stane podle tvého slova… A jen díky tomuto postoji může přijmout Ducha Svatého a dát život Vykupiteli. A my, ať se v životě zabýváme čímkoliv, jsme jako křesťané povoláni ke stejnému mateřskému úkolu: dát život Kristu. Chceme-li to skutečně přijmout, pak má Maria v našich modlitbách nezastupitelné místo. A dáváme-li se vést základním postojem její modlitby, můžeme si být jisti, že se modlíme správně.

Milá Panno a Matko, ochotným přijetím záměru svého Pána jsi jedinečně vstoupila do díla spásy. Do díla pomáhat lidem nacházet krásu života, rozlišovat dobro a zlo a vzdávat Bohu celým svým životem chválu. S radostí pomáháš všem, kteří chtějí poznat a zakusit tajemství tvého požehnaného života. Přicházíme, abychom mohli ve tvé blízkosti objevit hodnoty, ve kterých se odvíjel tvůj život. Chceme je přijmout jako nepostradatelné i pro nás. Toužíme, aby se nám tvůj postoj před Bohem zalíbil, byl pro nás přitažlivý a vybízel k následování. Chceme tě obdivovat a děkovat ti, svěřovat se ti se svými životními příběhy a spolu s tebou se obracet k Bohu. Ženo největší vnitřní krásy, inspiruj nás, abychom i my mohli zazpívat Bohu své Magnificat. Maria, ženo naděje a matko, děkujeme, že můžeme být tvými dětmi.

(Vojtěch Cikrle – Cesta světla, Biskupství brněnské 2018)

Postoj Marie: „Ať se mi stane podle tvého slova…“, je postoj, ke kterému jsme povoláni jako křesťané. Jsme povoláni ke stejnému mateřskému úkolu: dát život Kristu.