Pastorační středisko

Průvodce Adventem – Pátek 21. prosince

(Pís 2,8-14)

Hlas mého miláčka! Právě přichází, běží po horách, skáče po pahorcích. Můj miláček se podobá gazele nebo kolouchu laně.

Hlas mého miláčka! Právě přichází, běží po horách, skáče po pahorcích. Můj miláček se podobá gazele nebo kolouchu laně. Hle – už stojí za naší zdí, dívá se okny, nahlíží mřížovím. Můj miláček se ujímá slova a říká mi: „Vstaň, moje milá, moje krásko, a pojď! Hle už zima přešla, déšť přestal a pominul. Květy se objevily na zemi, přišel čas ke zpěvu, vrkání hrdličky je slyšet po kraji. Zrají plody fíkovníku, poupata révy voní. Vstaň a pojď, moje milá, moje krásko, pojď! Moje holubičko ve skalním úkrytu, v dutině srázu, ukaž mi svoji tvář, ať slyším tvůj hlas, vždyť tvůj hlas je líbezný a půvabná je tvoje tvář!

(Žl 33,2-3.11-12.20-21)

Radujte se, spravedliví, z Hospodina, zpívejte mu píseň novou.
Citerou oslavujte Hospodina,
hrejte mu na desetistrunné harfě.
Zpívejte mu píseň novou,
dovedně sáhněte do strun, slavnostně je rozezvučte!

Hospodinův úmysl trvá navěky,
myšlenky jeho srdce po všechna pokolení.
Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin,
blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek.

Naše duše vyhlíží Hospodina,
on sám je naše pomoc a štít.
V něm se raduje naše srdce,
důvěřujeme v jeho svaté jméno.

(Lk 1,39-45)

Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého!…“

V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova. Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu. Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým a zvolala velikým hlasem: „Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle. A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.“

_______________________________________________________________________

Bůh si nás zamiloval nejen láskou milosrdnou, laskavou a odpouštějící, ale zamiloval si nás rovněž láskou snubní. To znamená, že po nás touží. Chce naši lásku, touží po ní. Láska, kterou v nás Duch Svatý obnovuje, má mít tuto vlastnost. V hudbě se rozlišuje mezi horkým a chladným jazzem (hot jazz a cool jazz). Chladný jazz je takovým druhem hudby, který se vyznačuje úžasnou technikou, jež s mistrovským uměním opakuje daná témata. Horký jazz je naopak plný elánu, nové tvorby i originální improvizace; je vášnivý, vroucí, expresivní a pocitový. Přeneseme-li tento obraz do duchovní roviny, připadá mi, že naše láska k Bohu je takovým „chladným jazzem“. Znamená to, že Boha milujeme svou hlavou, ale ne svým srdcem. Je ovšem třeba, aby se naše láska k Bohu stala také láskou „horkou“, tedy vroucí. To znamená, že po Bohu zatoužíme a že budeme ke Kristu opravdu přitahováni. Kristus se má skutečně stát snoubencem. Křesťanství budoucnosti má nabýt podoby tohoto druhu. To znamená, že se má stát křesťanstvím, pro které Kristus není ideou, ale osobou, snoubencem, který nás miluje a který chce, abychom jej milovali i my. Hle, to je revoluce, jakou je ve věřících křesťanech schopen vyvolat Duch Svatý. To je revoluce, která ústí do radosti.

(Raniero Cantalamessa – 9 dní k navázání přátelství s Duchem Svatým, Paulínky 2018)

Miluji Ježíše opravdu dychtivou, horoucí a něžnou láskou? Duchu Svatý, přijď na pomoc mému vlažnému srdci! Zapal oheň své lásky!