Pastorační středisko

Průvodce Adventem – Čtvrtek 20. prosince

(Iz 7,10-14)

Hospodin promluvil k Achazovi (skrze proroka Izaiáše): „Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí, či nahoře na výšinách!“ Achaz však řekl: „Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina.“ Tu pravil Izaiáš: „Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel (to je Bůh s námi).“

(Žl 24,1-2.3-4ab.5-6)

Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, kdo smí stát na jeho svatém místě? Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, jehož duše nebaží po marnosti.

Ať vejde Hospodin, on je král slávy!
Hospodinu náleží země i to, co je na ní,
svět i ti, kdo jej obývají.
Neboť on jej založil nad moři,
upevnil ho nad proudy vod.

Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu,
kdo smí stát na jeho svatém místě?
Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce,
jehož duše nebaží po marnosti.

Ten přijme požehnání od Hospodina,
odměnu od Boha, svého spasitele.
To je pokolení těch, kdo po něm touží,
kdo hledají tvář Jakubova Boha.

(Lk 1,26-38)

Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: „Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“ Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám.“ Anděl jí odpověděl: „Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného.“ Maria řekla: „Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova.“ A anděl od ní odešel.

_______________________________________________________________________

Když se vydáváme na cestu, naše ruce často nebývají čisté. Putování samo však nás může očistit od veškeré nečistoty, která se usadila v naší duši. Při chození po horách můžeme odložit to, co je v našem životě zkalené, abychom pak mohli dojít k Bohu se skutečně čistýma rukama. Mnozí lidé mi vyprávěli, že odcházejí do hor právě v okamžicích, kdy se jejich život zmítá v chaosu, kdy se v nich zvedají negativní emoce nebo kdy jsou vystaveni pomluvám. Zlézání hor je očišťuje od vnitřního nepořádku a od starostí, které se na ně zvenčí valí. Když vystupují na nějakou horu, osvobozují se od všeho zkaleného a neuspořádaného ve svém nitru. Mnohé z toho, co bylo v duši neuspořádané, dostává při putování správné místo a vnitřní řád. Člověk najednou vidí věci jasněji a tam, kde dřív vládl jen zmatek a beznaděj, nalézá řešení. Může se mu to podařit díky pohledu z jiné perspektivy, tedy právě při výstupu na horu. Tam vidí všechno jinýma očima a mnohé se relativizuje.

(Anselm Grün – Hory a údolí života, KNA 2018)

Vystup a podívej se na jednu věc ve svém životě trochu jiným pohledem, pohledem Božím.