Pastorační středisko

Průvodce Adventem – Panny Marie počaté bez poskvrny hříchu dědičného – 8. 12.

(Gn 3,9–15.20)

Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím.Její potomstvo ti rozdrtí hlavu, zatímco ty budeš šlapat po jeho patě.

Když Adam pojedl ze stromu, zavolal na něj Hospodin Bůh a řekl mu: „Kde jsi?“ On odpověděl: „Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, že jsem nahý, a proto jsem se skryl.“(Bůh) řekl: „Kdopak ti pověděl, že jsi nahý? Jistě jsi jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst!“ Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“ Hospodin Bůh se zeptal ženy: „Cos to udělala?“ Žena odpověděla: „Had mě svedl, a tak jsem jedla.“ Tu řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protože jsi to udělal, bud zlořečený mezi všemi krotkými i divokými zvířaty. Budeš se plazit po břichu a žrát prach po všechny dny svého života. Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti zasáhne hlavu, zatímco ty budeš šlapat po jeho patě.“ Člověk dal své ženě jméno Eva, neboť se stala matkou všech živých.

(Žl 98,1.2-3ab.3c-4)

Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci.
Zpívejte Hospodinu píseň novou,
neboť učinil podivuhodné věci.
Vítězství je dílem jeho pravice,
jeho svatého ramene.

Hospodin uvedl ve známost svou spásu,
před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.
Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost
Izraelovu domu.

Všechny končiny země uzřely
spásu našeho Boha.
Jásejte Hospodinu, všechny země,
radujte se, plesejte a hrejte!

(Ef 1,3–6.11-12)

Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce; ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném Synu. A skrze něho jsme se stali Božím majetkem, jak jsme k tomu byli předem určeni úradkem toho, který vše působí podle rozhodnuti své vůle. Tak máme sloužit k tomu, aby se šířila chvála o jeho božské velebnosti, my, kteří jsme už dříve kladli své naděje do Mesiáše.

 (Lk 1,26–38)

„Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“

Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: „Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“ Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám.“ Anděl jí odpověděl: „Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného.“ Maria řekla: „Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova.“ A anděl od ní odešel.

_______________________________________________________________________

Abychom pochopili, jakým způsobem se v Písmu stává člověk vrcholným obrazem Božím, musíme obrátit svou pozornost k Panně Marii. Ona jediná převyšuje svou podobností Bohu všechny anděly, včetně cherubů a serafů. To nám ostatně potvrzuje její královská důstojnost. Panna Maria je královnou nebe, a tedy královnou andělů nikoli pro svou přirozenost, nýbrž pro milost, které se jí dostalo.

Kromě řádu stvoření si Bůh přál ještě existenci jiného, vyššího řádu, a to řádu lásky. A snad právě odtud pramení ďáblova závist: on možná požadoval, aby řád lásky byl totožný s řádem stvoření, a vznešenější bytosti byly schopny milovat více než ty méně vznešené. Ovšem nyní tato bytost, stvořená z hlíny a z ducha, tato Maria z Nazareta, převyšuje v řádu lásky všechny anděly! (…) Pád Adama a Evy byl vydařeným vítězstvím Dávného Hada. Před pádem měla být při početí člověka předávána milost, teď se místo ní předává prvotní hřích! Opravdu moc pěkná výhra – ďáblovi se tak podařilo poskvrnit celý lidský rod. Úryvek knihy Genesis o prvotním hříchu nám představuje pokušení, ve kterém ďábel využívá touhu po blaženosti, jež je sama o sobě dobrá, a nabízí člověku totéž – blaženost spolu s prostředky k jejímu dosažení, které však neodpovídají prostředkům, stanoveným Bohem; jsou to prostředky lidské – utrhnout ovoce ze stromu.

Ďábel se zde zacílil na to, v čem je podobnost člověka s Bohem největší, a sice na předávání milosti, neboli Božího obrazu, kterým se člověk nejvíce podobá Bohu. Z toho vyplývá, že tím, koho démon nejvíce pokoušel, byla (samozřejmě kromě Krista) právě Panna Maria. Říkám to proto, že se často setkávám s názorem, že díky svým privilegiím a milostem měla Maria mnohem větší sílu čelit ďáblovi, a je to pravda; ovšem zároveň platí, že na ni doléhala mnohem těžší pokušení, protože na ni ďábel výjimečným způsobem žárlil a protože v jejím případě bylo v sázce velmi mnoho.

(Paul Marie de Mauroy c.s.j. – Adiuro te, III, Příčiny a formy působení ducha zla, Akademie kanonického práva 2018)

Objev velikost Marie, která touží, aby se v jejím životě děly Boží věci. Po čem toužím já ve svém životě? Touha po blaženosti je sama o sobě dobrá, ale ne vždy volíme takové prostředky k jejímu dosažení, které jsou v souladu s Božím plánem. Učme se od Marie, která to dokázala.