Pastorační středisko

Průvodce Adventem – Pátek po 1. neděli adventní – 7. 12.

(Iz 29,17–24)

Toto praví Hospodin, Pán: „Zanedlouho, zakrátko se změní Libanon v zahradu a zahrada se bude pokládat za les. V ten den hluší uslyší slova knihy, z temnoty a mlhy prohlédnou oči slepých, pokorní se rozveselí v Hospodinu a nejchudší zajásají v Izraelově Svatém. Neboť veta je po násilníku, posměvač vzal za své, zničeni jsou všichni, kdo jsou připraveni pro nepravost, kdo v právní při obviňovali lidi, soudcům v bráně kladli léčky a nicotnými důkazy sráželi spravedlivého.“ Proto Hospodin, který vykoupil Abraháma, tak praví o Jakubovu domu: „Nebude se už hanbit Jakub, nezbledne už strachem jeho tvář! Ale když uvidí ve svém středu dílo mých rukou, budou ctít mé jméno, budou ctít Jakubova Svatého a budou se bát Izraelova Boha. Bloudící dostanou rozum a buřiči přijmou poučení.“

(Žl 27,1.4.13–14)

Hospodin je mé světlo a má spása.
Hospodin je mé světlo a má spása,
koho bych se bál?
Hospodin je záštita mého života,
před kým bych se třásl?

Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím:
abych směl přebývat v Hospodinově domě
po všechny dny svého života,
abych požíval Hospodinovy něhy
a patřil na jeho chrám.

Věřím, že uvidím blaho od Hospodina
v zemi živých!
Důvěřuj v Hospodina, buď silný,
ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!

(Mt 9,27–31)

Věříte, že mám takovou moc? Odpověděli mu: „Ano, Pane.“ Dotkl se tedy jejich očí a řekl: „Ať se vám stane, jak věříte.“

Za Ježíšem šli dva slepci a hlasitě volali: „Synu Davidův, smiluj se nad námi!“ Jak vešel do domu, přišli ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: „Věříte, že mám takovou moc? Odpověděli mu: „Ano, Pane.“ Dotkl se tedy jejich očí a řekl: „Ať se vám stane, jak věříte.“ I otevřely se jim oči. Ježíš jim důrazně nařídil: „Ale ať se to nikdo nedoví!“ Oni však odešli a rozhlásili to po celém tom kraji.

_______________________________________________________________________

Víra je v posledku darem od Boha. Víra není něco, co prostě máte. Výstižnější je možná přirovnat víru k zahradě. Možná máte základ – půdu, rostliny, vodu –, ale zahradu musíte i obdělávat a dodávat jí živiny. Víra podobně jako zahrada si žádá trpělivost, vytrvalost a námahu.

Závidíte-li těm, kteří kráčí po cestě víry, vězte, že mnozí, než poznají Boha, procházejí obdobím pochybností a zmatků. A to někdy trvá pěkně dlouho. Ignác definitivně přijal Boží přítomnost ve svém životě až ve věku, kdy mnozí z jeho vrstevníků založili rodinu a kdy se jim finančně dařilo.

Žádná z cest není bez nástrah. Jednou z pastí, číhajících na ty, kdo kráčejí cestou víry, je neschopnost pochopit lidi na jiných cestách a pokušení odsuzovat je za pochybnosti či nevíru. Jistota ve víře někomu brání v soucitu, v projevování sympatií nebo alespoň tolerování těch, kdo takovou jistotu nemají. Jejich arogance z nich dělá „vyvolence“, kteří vědomě či nevědomě odpuzují ostatní ze svého zabydleného světa víry. Tuto pokřivenou, suchou a nepřitažlivou zbožnost odsoudil Ježíš jako duchovní slepotu.

(James Martin – Jezuitský návod (téměř) na všechno, KNA 2018)

Jaká je moje víra? Je přitažlivá, oslovující, nebo spíše odsuzující, tvrdá, bez soucitu?

Pros o obnovení daru víry.